Scilla luciliae pochází ze západní části Turecka, kde se nejčastěji vyskytuje v horách, na travnatých kamenitých svazích. Dříve byly ladoňky druhu Scilla luciliae řazeny do rodu Chionodoxa (jiná stavba okvětí). Botanici usoudili, že se nejedná o natolik výrazný znak a rody sjednotili.
Ladoňka velkokvětá má pod zemí cibuli z níž vyrůstají 2 – 3 úzké, leskle zelené listy a lodyha, která je až 15 cm vysoká. Na konci lodyhy vykvétá řídký hrozen 2 – 3 květů. Květy jsou hvězdicovité, otočené nahoru, mají 6 fialovomodrých okvětních plátků s bílým středem. Kvete v březnu a dubnu, někdy i s tajícím sněhem. Listy zatahují velmi rychle po odkvětu, zpravidla koncem jara.
Scilla luciliae je vzhledem velmi podobná Scilla (Chionodoxa) forbesii, ale S. luciliae má o něco větší květy, kterých je na kratších stoncích méně. Květy mají také více zašpičatělé okvětními plátky.
Ladoňka velkokvětá nejlépe prospívá v propustné, středně vlhké půdě na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Cibule velmi snadno zplaňují, množí se pacibulkami i výsevem. Velmi rychle dokáží vytvořit koberec květů.
