Lavandula angustifolia pochází ze západní části Středozemí. Zde roste na skalnatých slunných svazích nebo štěrkovitých pláních. V teplejších oblastech Evropy může zplaňovat. U nás byly zaznamenány případy na jižní Moravě.
Levandule lékařská není typickou trvalkou, jelikož její stonky dřevnatí. Jedná se technicky o polokeř. Dosahuje výšky 20 až 50 cm. Má úzké, čárkovité, šedé až stříbrnozelené listy, které po rozemnutí voní. Přímé květní stonky nesou klas fialových kvítků, které mají typický hluchavkovitý tvar. Kvete v létě (červen-červenec) a krásně voní. Používá se od pradávna ve farmacii a kosmetice.
Lavandula angustifolia miluje otevřené, slunné, teplé stanoviště s velmi dobře propustnými, štěrkovitými půdami chudými na živiny. Preferuje vápenité půdy. Proto není dobré mulčovat levandule borkou (kůrou), která zadržuje vlhkost a způsobuje u levandulí uhnívání krčků. Snese krátkodobý pokles teplot i na -20°C, při tuhých zimách však může vymrzat.
‚Hidcote‘ osvědčený kultivar s velmi tmavými květy, které vyrůstají hustě v 3 až 4 cm dlouhých klasech. Má velmi kompaktní, nízký habitus. Dosahuje výšky jen okolo 35 cm. Kultivar ‚Hidcote‘ introdukoval do kultury Lawrence Johnston, britský zahradní designér a majitel zahrad Hidcote Manor v Anglii a Jardin Serre de la Madone ve Francii, někdy před rokem 1950.
