Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Marion Vaughn' patří mezi vyšší kultivary, dosahuje výšky až jednoho metru. Kvete citrónově žlutými květy, korunní plátky mají světlé, žlutobílé střední žebro. Květy jsou v průměru jen zhruba 10 cm široké, nápadně vonné, protáhle trubkovité. Kvete od poloviny července. 'Marion Vaughn' je diploidní, stálezelený kultivar, který byl uveden na trh již v roce 1951 K. D. Smithem.
