Phlox paniculata je domácí trvalkou Severní Ameriky, kde roste na mýtinách v řídkých lesích či křovinách, podél potoků na stráních, často na vápencovém podloží. Trsy se rozšiřují krátkými oddenky, ze kterých vyrůstá několik vzpřímených, částečně dřevnatějících stonků dosahujících v přírodě výšky až 2 m. Stonky nesou vstřícné, 5 - 15 cm dlouhé, široce kopinaté, matně sytě zelené listy. Plamenky kvetou až 5 týdnů. Bohatá květenství jsou složena z plochých, zhruba 3 cm velkých, často vonných květů.
Phlox paniculata byla do Evropy introdukována již v roce 1730 a během 19. století bylo vyšlechtěno několik kultivarů, pravděpodobně křížením s Phlox carolina. Největší pokrok přineslo šlechtění kapitána Symons-Jeune v 50. letech, jehož hlavními cíli byly kromě velkých květů i čisté barvy, vonné květy a resistence vůči chorobám. Padlí, které může být častým problémem floxů, lze předejít otevřenou polohou s dobrou cirkulací vzduchu a zajištěním dostatku váhy ke kořenům. Plamenkám se nejlépe daří ve vlhčích, na živiny bohatých půdách na plném slunci či v lehkém polostínu. Hodí se k řezu do vázy, kde vydrží 5 až 8 dní.
