Eryngium bourgatii pochází z Pyrenejí a severozápadní části Afriky, kde přirozeně roste na suchých skalnatých svazích, nejčastěji na vápenci, až do nadmořské výšky 2400 metrů.
Tento druh máčky vytváří na pohled velmi pichlavý trs. Bazální i lodyžní listy jsou hluboce vykrajované, zašpičatělé, tmavě sivozelené se stříbrným mramorováním podél žilnatiny. Masité, vzpřímené, větvené, ocelově modré stonky nesou od července do srpna několik kopulovitých hlávek složených s jednotlivých ocelově modrých květů. Hlávky mají na bázi prstenec 7 až 15 zašpičatělých, stříbrných listenů měřící v průměru až 10 cm.
Eryngium bourgatii prospívá v dobře propustných, písčitých i štěrkovitých půdách na plném slunci. Preferuje otevřené polohy. Ve vlhkých a příliš vyhnojených půdách může trpět kořenovou hnilobou.