Minulý týden jsem se vydala s bezvadnou partou zahradníků, školkařů a zahradních nadšenců na cestu po jihozápadní Anglii. Hlavní cíl? Zahrady! Docestovali jsme až na nejzápadnější cíp a dokonce ještě dál… Na ostrov Tresco, kde leží až neskutečně exotická zahrada Abbey Garden. Stejně jako v mnoha zahradách tohoto kraje, cítí se snad každý český zahradník nesvůj. Jen těžko lze identifikovat subtropickou květenu, která bují všude kolem a je nelehké uvěřit, že to všechno není uzavřené v jednom velkém skleníku… Možná i pro vše výše zmíněné mě nadchla malá, soukromá zahrada vytvořená pro potěšení manželů, opečovávaná s láskou a uměleckým citem.
V srdci Cornwallu, na okraji městečka Truro manželé Wendy a Michael Perry koupili v roce 1969 starý dům z georgiánského období, který byl v období viktoriánském masivně rozšířen o postranní křídlo a oranžerii (či obytný skleník, chcete-li). Dům v neutěšeném stavu proběhl rozsáhlou rekonstrukcí zevnitř i zvenčí. Celé viktoriánské křídlo bylo v roce 1979 zbouráno, aby se domu navrátila symetrie přední fasády. Ponechány byly jen obvodové zdi a viktoriánský skleník, které přispěli k tvorbě uzavřené, útulné a překrásně osázené zahrádky, tzv. Walled Garden. Uprostřed léta zdi popínají bohatě rozkvetlé kultivary plaménku (Clematis), naproti vchodu do krémově natřeného skleníku u zdi kontrastuje téměř černý kultivar bezu (Sambucus nigra ‚Black Lace‘) a po celém obvodu zdí se od nejvyšších trvalek až po obrubu stupňuje trvalkové rabato plné harmonie barev a textur. V tónech růžových, purpurových až teple fialových lze najít zajímavé a nepříliš obvyklé druhy trvalek i rostliny, které v našich končinách nepřezimují. Celkově však tento malý ráj na zemi nepůsobil nijak exoticky a dával pocit, že snad při troše snažení, by člověk mohl něco takového vybudovat u sebe za domkem.
Jako správný umělec, ani Wendy Perry se nespokojila s jediným, harmonickým tématem a vytvořila několik nezávislých, a přesto ladně propojených zákoutí či menších „zahrádek“ s velmi odlišnou atmosférou. „Hot Garden“ je oslavou ohnivých barev, vzpřímené, jasně teple žluté klasy Ligularia przewalskii, červené střapce zavinutek (Monarda), oranžové bambule jiřinek (Dahlia) či zápleváky (Helenium) chystající se na květ. I za chladného deštivého dne, jakým byl ten náš, vás tato část zahrady zahřeje na duši.
Úzký kamenný chodníček nás vedl kolem domu na jeho severní stranu, kde se rozprostíral jakýsi dvorek se zajímavou štětovanou dlažbou a uklidňujícími, převážně zelenými výsadbami s důrazem na tvar a texturu listu. Bohyšky (Hosta), rozmanité kapradiny i panašovaná bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria ‚Variegatum‘) vysázené ve zvýšených cihlových záhoncích dodávaly tomuto stinnému zákoutí svěžest a život.
Uzavřený dvorek orientovaný na sever je chladným, stinným místem vhodným pro pěstování bohyšek (Hosta), kapradin a ostatních stínomilných trvalek.
Průchodem skrz vrátka v cihlové zdi, ocitli jsme se opět na východní straně domu, za harmonickou Walled Garden oddělenou cihlovou zdí. Tento polouzavřený prostor, nazvaný The Vean garden, dal vniknout symetrické, čtvercové zahrádce se štěrkovými cestičkami do pravoúhlého kříže vyčleňující 4 stejné záhonky. Každému z nich dominoval do úzké pyramidy vystříhaný zlatý kultivar zimolezu (pravděpodobně Lonicera nitida ‚Baggesen’s Gold‘) v dřevěném čtvercovém květináči.
Chladně modré květy kakostů (Geranium), rozrazilů (Veronica) a plaménku (Clematis) zde kontrastují se žlutými chomáči květenství kontryhele (Alchemilla mollis) či vertikálními klasy popelivky (Ligularia przewalskii) a bílými květy kopretin (Leucanthemum × superbum) a jestřabin (Galega officinalis). To vše podtrhují rozličně panašované a krémově až žlutě lemované listy trav, plamenek (Phlox), plicníků (Pulmonaria) či poměnkovců (Brunnera). Z vrchu schodiště spojujícího tuto část zahrady s pěšinkou vedoucí skrz malou, ačkoli dokvétající, tak stále barevnou louku na okraji skupiny stromů, dívám se domů na tu krásu a v duchu sním o realizaci podobné zahrady u nás doma.
