Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Boney Maroney' je průkopníkem mezi tzv. pavoukovitými tetraploidy (z angl. Spider Group), byl vyšlechtěn Kenem Kehlem v roce 1994. Jednoduché, sírově žluté, až 23 cm velké, vonné květy se skládají z úzkých květních plátků. Květy se otevírají později odpoledne až k večeru, kvetou přes noc a zavírají se v průběhu následujícího dne. Patří mezi kultivary s prodlouženou dobou kvetení (nejméně 16 hodin na jeden květ). Vykvétá těsně před hlavní sezónou. Listy jsou polostálezelené.
