Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'El Desperado' je pozdní kultivar, jehož květy se otevírají až počátkem srpna a navíc vyniká dlouhou dobou kvetení. Květy se otevírají vždy na večer a kvetou minimálně 16 hodin. Květy jsou máslově žlutokrémové s tmavě vínovým okem okolo žlutozeleného jícnu. Vnitřní okvětní plátky mají navíc tzv. picotee okraj – zřasený, vínově lemovaný okraj. 'El Desperado' je tetraploidní kultivar, díky čemuž jsou květy odolnější vůči nepřízni počasí, mají jasnější barvy a bujnější růst. Kultivar je mnoha pěstiteli označován jako velmi odolný a bohatě kvetoucí dokonce i v oblastech s chladnými zimami. Listy na zimu zatahují.
