Fritillaria imperialis pochází z Turecka a západního Íránu, také byla nalezen v Pákistánu, Afghánistánu a Kašmíru. Roste většinou na útesech, skalnatých svazích a na křovinatých stráních v nadmořských výškách od 1000 do 3000 metrů n. m. V Evropě se pěstuje již od poloviny 16. století.
Robustní, vytrvalá bylina přetrvává zimu pomocí velkých cibulí, které měří v průměru až 6 cm. Vzpřímené, statné lodyhy dosahují výšky okolo jednoho metru. Ve spodní polovině jsou hustě olistěné dlouhými, kopinatými, leskle, svěže zelenými listy. Horní polovina lodyhy je lysá, na jejím vrcholu vykvétá v průběhu dubna až května 5 až 7 (-10) velkých, nících, zvonkovitých, sytě oranžových květů.
Řebčík královský nejlépe prosperuje v živné, (na jaře) vlhké, dobře propustné půdě na slunci až v polostínu. Ocení mulčování odleželým kompostem. Hodí se do trvalkového záhonu či mezi keřové výsadby. Rostlina je jedovatá, cibule obsahuje jedovaté alkaloidy. Cibule zapáchají po myšině a traduje se, že odpuzují hlodavce.
'Maxima Lutea' dosahuje výšky až 120 cm a kvete velkými, sytě žlutými květy uspořádanými ve vrcholovém trsu. Zvonkovité květy jsou až 5 cm velké.
