Euphorbia amygdaloides je domácí trvalkou v Evropě od Irska po Alžírsko a na východě až do Polska, Turecka a Kavkazu. U nás se vyskytuje na Moravě, v Moravském Krasu, Žďárských vrších, Orlických horách či Bílých Karpatech. Přirozeně roste ve světlých lesích, na mýtinách, podél živých plotů a na travnatých svazích. Roste spíše na vlhčích půdách.
Pryšec mandloňovitý vyrůstá v kompaktních trsech, které dosahují výšky maximálně 60 cm. Stálezelené lodyhy produkují květy až v druhém roce a pak rychle odumírají, v zahradní kultuře by měli být po odkvětu odstraněny u země, aby rostlina mohla ještě to léto nasadit nové výhony, které pokvetou další rok. Limetkově zelené až zelenožluté květy kvetou od dubna do května. Nápadnější než samotné drobné květy jsou zelenožluté, půlměsícové listeny pod květem. Aktivně se samovolně přesévá, ale jinak se jedná o poměrně krátkověkou trvalku.
Euphorbia amygdaloides nejlépe vyhovuje polostín a živná, středně vlhká půda bohatá na organickou hmotu. Snese ovšem i bloudivý polostín. U nás může bohužel namrzat, uvádí se mrazuvzdornost do -15°C (USDA zóna Z7), proto se doporučuje ji používat spíše v teplejších regionech ČR a chránit ji před zimním sluncem.
'Rubra' je některými autory uváděna jako synonymum pro kultivar 'Purpurea', například podle platného britského názvosloví společnosti Royal Horticultural Society. Někteří autoři ale kultivar 'Rubra' odlišují s tím, že je světlejší a jasněji červenější (L.C.Hatch: Hatch’s Perennials: Echinacea to Fritillaria, 2009). 'Rubra' má červenozelené listy, které kontrastují s limetkově zelenými až zelenožlutými květy a listeny. Je hodně náchylný na padlí (zejména ve vlhkých létech), proto je lepší ho pěstovat na slunci či v mírném polostínu v dobře propustné půdě. Hodí se i pro pěstování v nádobách.
