Před týdnem se v Čechách konal Víkend otevřených zahrad, akce po vzoru anglických "Open Gardens" a jedinečná příležitost navštívit soukromé či veřejnosti jinak zavřené zahrady a parky. Doufám, že jste někam vyrazili a užili si víkend. Já jsem také nezahálela a navštívila jsem hned dvě zahrady v rámci National Garden Scheme (angl. Národní zahradnický program), což je nezisková organizace poskytující záštitu soukromníkům i organizacím, které chtějí své zahrady otevřít pro veřejnost jen jednou či dvakrát do roka.
Peníze vybrané na vstupném a drobném občerstvení pak tato organizace rozdělí mezi charity, které podporuje. Jsou mezi nimi hospice, charity podporující nemocné s rakovinou či Parkinsonovou chorobou, institut zdravotních sester, ale i zahradnická charita podporující vysloužilé zahradníky v nouzi.
Dneska Vám přináším fotoreportáž ze zahrady panství Hazelbury Manor, které jsem navštívila minulou neděli a podrobný článek k sobotní zahradě, která mi naprosto učarovala, připravuji.
Majitelé mají zřejmě velkou zálibu v růžích, protože v zahradě snad nebyl jediný záhon bez nich.Průchodem z hlavního parteru před domem jsem vešla do stinné části s podrostovými trvalkami, z nichž většina již odkvetla. Na jaře to ale musela být nádhera. Různé typy vrátek a průchodů dávali zahradnímu designu krásný detail. Zde v kombinaci s rodgerzií (Rodgersia). Někdy projdete vrátky a čeká na vás otevřená krajina s pasoucími se ovcemi či tímto kruhem menhirů, který byl do zahrady přidán v průběhu obnov v 70. a 80. letech.Jindy zase projdete dveřmi a čeká na vás vyšperkovaný záhon plný barev a vůní. Krásná kombinace pnoucích růží, náprstníků (Digitalis purpurea) a keřových růží (zde mimojiné i Rosa rugosa). "Náprstníkový záhon". Dlouhý záhon v poměrně velkém svahu, na jehož koruně je travnatá cesta, hrál barvami i rozmanitostí druhů trvalek.Stejný záhon shora. Při detailním prostudování záhonu dominovali tzv. pendleři, krátkověké, samovolně se přesévající trvalky, které jaksi "pendlují" napříč záhonem. Příkladem může být již zmíněný náprstník (Digitalis) či mavuň (Centranthus ruber).Ještě poslední pohled směrem do domu. Nemohla jsem se od tohoto záhonu odtrhnout. Další zajímavé dveře s bohatými trvalkovými výsadbami. Zde dominuje pryšec (Euphorbia). Slunný záhon opět vystřídá stinné zákoutí, tentokráte tvořené robustní dřevěnou pergolou, porostlou, jak jinak než růžemi (ramblery). Ve stínu pod nimi rostou bohyšky (Hosta) a kapradiny. Zahrada komponovaná jako symfonie, oči se zklidní, vše je zelené, tmavé...Jak člověk prochází po obvodu prostorné travnaté plochy obehnané záhony a živými ploty, nabízí se mu různé pohledy a průhledy. ... aby jim hned vzápětí byli nabídnuty krásné dlouhé průhledy. A pak přijde zlaté překvapení. Štědřencový tunel (Laburnum), z nějž při sebemenším vánku prší zlaté okvětní plátky.V zahradě nechybí ani starý ovocný sad.A když už mám pocit, že jsem prošla téměř celou zahradu a že už se sem ani víc vejít nemůže, objevím schovanou, rozkvetlou, růžovou zahradu s jezírkem.Podél příjezdové cesty lemované květnatou loukou ještě spatřím vstavače jako malé klenoty ve vysoké trávě. Cestou domů odcházím plná dojmů a pocitu obrovské krásné zahrady. Všechna čest zahradníkům, i když místy bylo vidět, že nestíhají.