Aquilegia vulgaris je domácím druhem u nás i v celé Evropě, od Velké Británie po západní Rusko. Roste ve světlých lesích či na loukách až do nadmořské výšky 1700 m. Nad přízemním trsem listů vyrůstají drátkovité, větvené stonky, které nesou zhruba 5 cm velké květy sklánějící se dolů. Aquilegia vulgaris se velmi aktivně kříží v přírodě i v zahradách a vznikají různé barevné kombinace a formy. Je poměrně těžké udržet pravost kultivaru ve výsadbě, silně se vysévá. Velice dobře a snadno se pěstuje ze semen a vyhovuje mu téměř jakákoli půda včetně jílovitých, zásaditých půd.
var. stellata je skupina kultivarů bez typické zahnuté ostruhy na konci květu a korunních plátků, které jsou nahrazeny několikrát zmnoženými, malými, barevnými kališními lístky, které jsou uspořádány podobně jako květ plnokvětého plaménku (Clematis). Aquilegia vulgaris var. stellata byla poprvé popsána Johnem Parkinsonem v roce 1629 jako „růžovitý orlíček“.
'Nora Barlow' je starý kultivar, kultivovaný snad více než 200 let. Záznamy o něm jsou už ze začátku 17. stol. Pojmenován byl po vnučce Charlese Darwina, 'Nora Barlow' anglickým šlechtitelem a pěstitelem Alanem Bloomem, který semena tohoto orlíčku dostal právě od Nory. Květy jsou téměř kulovité, v průměru 2-3 cm široké s velkým množstvím růžovo-bílých okvětních plátků, které mají nazelenalé špičky. Květ je nící a nemá ostruhu. Dosahuje výšky v květu až 80 cm.
