Aconitum carmichaelii je domácí trvalkou na téměř celém území Číny a také na severu Vietnamu. Na rozdíl od našeho domácího oměje šalamounku (Aconitum plicatum), který kvete na začátku léta, oměj Carmichaelův kvete až začátkem podzimu (proto se také někdy užívá jeho český název oměj podzimní).
Ačkoli se Aconitum carmichaelii dorůstá výšky až 140 cm, nepotřebuje žádnou oporu, jelikož je jeho habitus velmi pevný. Z podzemních hlíz vyrůstají pevné, rovné, vzpřímené stonky, které nesou hluboce, jemně vykrajované, tmavě zelené listy, které na podzim barví do jasně žluté. Květní laty jsou většinou kratší než u Aconitum napellus a skládají se z chladně sytě modrých až modrofialových květů, které mají tvar vysoké helmice. Kvetou obvykle od konce srpna či začátku září až do prvních mrazíků.
Aconitum carmichaelii se nejlépe daří v polostínu, zejména ocení přistínění v odpoledních hodinách. Prosperuje obvykle i na plném slunci, avšak půda nesmí nikdy vyschnout. Obecně se oměji daří lépe v oblastech s chladnějším, vlhčím létem. Půda by měla být živná, bohatá na organickou složku, vlhčí, ale velmi dobře propustná, jelikož oměj Carmichaelův může trpět hnilobou krčku a stonku. Tento hlíznatý druh nesnáší příliš dobře časté přesazování a chvíli mu trvá než se etabluje na stanovišti.
Všechny části této rostliny jsou silně toxické, a proto se doporučuje při manipulaci s ní nosit rukavice, zalepit všechny oděrky a živé rány. Při požití je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
'Andersii' je výsledkem křížení A. carmichaelii a A. carmichaelii var. wilsonii. Kvete velmi pozdě na podzim azurově modrými květy. Dosahuje výšky až 120 cm, ale jeho stonky jsou neobvykle pevné, takže nepotřebují oporu. Kultivar nese jméno po Georgu Andersovi, který jako první vyšlechtil tento kultivar v roce 1945 ve školce v Ronsdorf-Wuppertalu.
