Trvalkou sezóny pro letošní rok 2020 zvolil Český spolek perenářů Amsonii (česky také amsónie). Amsonie je taková nenápadná kráska, která úplně neohromí na první pohled, ale její krása se skrývá v detailu a nenáročném pěstování. Její drobné, ocelově modré kvítky se stavbou podobají brčálu barvínku (Vinca), který patří do stejné čeledi toješťovité (Apocynaceae). Květy se objevují již v průběhu května a vydrží do června až července podle druhu. Na podzim oceníte krásné zbarvení listů, které září zlatavě žlutou až žlutooranžovou.
Amsonie je velmi nenáročná trvalka na pěstování. Milují slunce až polostín, na půdu jsou nenáročné, snesou i menší přísušky (hlavně Amsonia hubrichtii), ale nevadí jim ani krátkodobé zamokření. Hodí se tedy do dešťových záhonů, pro které je toto kolísání vlhkosti typické. Všechny druhy jsou u nás plně mrazuvzdorné a dlouhověké.
Nejčastěji pěstovaným druhem u nás je Amsonia tabernaemontana, která má široké, podlouhle kopinaté listy a ocelově modré květy. Na podzim barví zlatožlutě. Její varieta salicifolia s úzkými listy je ještě elegantnější. Obě dosahují výšky okolo 80 cm, takže působí spíš jako menší keříky a svými listy připomínají vrby. Naproti tomu kultivar ‚Blue Ice‘ dorůstá výšky je 40 cm a hodí se tedy do nižších záhonů nebo na okraj. Ještě menší, téměř skalkový, je kultivar ‚Short Stack‘ se svými 25 cm.
Druhým velmi často pěstovaným severoamerickým druhem je Amsonia hubrichtii, která má téměř čárkovité listy a svým dojmem působí z dálky skoro jako okrasná tráva. Na podzim se barví do ohnivých, oranžovožlutých tónů.
Další dva severoamerické druhy Amsonia ciliata a Amsonia illustris se v zahradní kultuře vyskytují spíš ojediněle. Stejně jako jediný evropský druh Amsonia orientalis (dříve Rhazya orientalis).
Ožrali mi ji slimáci. Což jsem opravdu nečekala.
To bych také nečekala. Asi nějaká hladová rodinka… 🙂