Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků… Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
V jednom z nedávných čísel časopisu Gardens Illustrated na mě vykoukl článek o známé zahradě ze severní Anglie – York Gate. Vždycky když se k téhle zahradě vracím, přemýšlím, zda je to masterpiece a nebo už trošinku kýč… Každopádně je tu spousta krásných, inspirativních a zajímavých detailů, které je možné aplikovat i doma na menší zahradě. Jen je těch různorodých detailů možná moc na tak malé ploše.
Když vás život zkouší, co všechno vydržíte a vy se dostanete někam hodně hluboko, možná až na samotné dno, je uspokojující zjistit, že vás může podržet nad vodou láska k zahradám a rostlinám. A to i když jste zrovna uprostřed zimy. V těch nejhorších časech, které jsem si snad ani neuměla představit, mi myšlenky začali utíkat do vzpomínek. Do krásných vzpomínek. Často jsem se ocitla ve známých zahradách, obklopená květinami, krásou a klidem.
Dnešní příspěvek o zahradě bude trochu jiný, protože ho nepíše obvyklá autorka, moje žena Terka. Jako manžel nadšené perenářky jsem si zvykl cestovat po zahradách, a nepřekvapilo mě, že jsme na jednu „museli“ vyrazit i během našich líbánek v Karibiku. Terka stále slibovala, že o zahradě napíše, ale jednak nemá teď tolik času na psaní blogu (má plné ruce s výchovou malého zahradníka), a také si nebyla jistá, že tato exotická zahrada do blogu zapadne (protože nezná téměř žádnou tropickou květenu). Myslím si ale, že je trochu škoda o ní nenapsat, a tak píši tyto řádky…
Přečíst článek >>
Celosvětová krize kolem nového koronaviru nás všechny načas zamkla doma. Dokonce věhlasná Chelsea Flower Show, která se koná každý rok koncem května byla zrušena poprvé od druhé světové války. Naštěstí se ochranná opatření uvolnila právě včas, aby mohl proběhnout Víkend otevřených zahrad v Čechách. Nadšeně jsem vyrazila do jedné ze zahrad v mém blízkém okolí, zahrady paní Fenclové v Libušíně, která byla letos otevřena veřejnosti vůbec poprvé.
Od posledního příspěvku zase uplynulo pár měsíců. Když koukám na obrázky ze šťavnatě zeleného jara, z perfektně udržované zahrady Beth Chatto s dokonalým anglickým trávníkem, je jasné, že dnešní příspěvek bude výrazně jiný. Podzim mě zavedl do Holandska, do malé vesnice Hummelo, kde uprostřed pastvin a polí bydlí ikona zahradní architektury, Piet Oudolf.
Při třídění fotek této zahrady mě napadlo, podle jakých kritérií se asi hodnotí nejkrásnější či nejoblíbenější zahrada? U mě je to rozhodně podle počtu nafocených snímků. Pro představu, zde se číslo blížilo tisícovce, což je rozhodně TOP 10. Pokud bychom chtěli být ještě sofistikovanější, byl by zajímavý poměr fotek vybraných pro publikování vs. celkový počet fotek. Zde je dost vysoký, nějakých 25%! A co víc, při procházení fotek jsem zjistila, že velká většina zachycuje široké pohledy na tuto jedinečnou zahradu.
V pozdním létě se slunce sklání níž a níž a jeho paprsky mají tu kouzelně teplou, oranžovo-zlatou barvu. Claude Monet objevil kraj, kde je toto magické světlo ještě krásnější, údolí řeky Seiny v Normandii. V přístavu města Le Havre, kde Seina ústí do moře, namaloval Monet obraz Imprese (1873), po kterém bylo následně pojmenováno celé hnutí malířů. Pěkných pár desítek kilometrů proti proudu řeky, ne úplně daleko od Paříže založil Monet ve městě Giverny zahradu, kde nejen zahradničil, ale také namaloval mnoho svých obrazů.
Jaro utíká všem zahradníkům ze všech sezón nejrychleji. I mě už pár týdnů (vlastně víc než měsíc) leží „v šuplíku“ kopa fotek z krásného jarního výletu a až teď jsem se dostala k jejich publikování.
Záplavy narcisů (Narcissus) v Dendrologické zahradě v Průhonicích.
V polovině dubna jsem se s babičkou a dědou vydala do Dendrologické zahrady v Průhonicích. Babička, nadšená zahradnice s láskou ke kytičkám, byla trochu skeptická: „Dendrologická zahrada? To budou samé stromy!“ Od vchodu v první zatáčce zažehly jiskru nadšení nebesky modré plicníky (Pulmonaria) v kombinaci s odkvétajícími květy čemeřic (Helleborus). … Přečíst článek >>
Letošní zima přinesla po delší době pořádnou sněhovou nadílku. Teploty se sice držely nízko pod nulou, ale trvalky si lebedily. Většina z nich zatažená pod zemí, tiše spící. Sníh jim dodával potřebnou izolační ochranu i vláhu. Proto když se koncem března nadprůměrně oteplilo vyjely cibuloviny i trvalky obrovskou rychlostí.
Pycnanthemum tenuifolium pochází z východní části Severní Ameriky od jižní Kanady po Alabamu. Roste v lesních lemech, na mýtinách (v…
Alchemilla mollis pochází z oblasti od severního Řecka přes východní Karpaty na jih až ke Kavkazu a severnímu Turecku, Arménii…
Heliopsis helianthoides 'Summer Sun' nebo také 'Sommersonne' je kompaktní kultivar dosahující výšky mezi 90 až 120 cm. Květenství jsou poloplná...
Phlomis russeliana má areál výskytu v Turecku, kde roste v jehličnatých i opadavých lesích, v lesních lemech a jako doprovod…
