Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.
Letničkové záhony, speciálně ty vysázené jako podle pravítka do nejrůznějších ornamentů nebo zvířecích tvarů, opravdu jen těžko upoutávají moji pozornost. Již pár let se však k mému potěšení mění přístup k letničkovým záhonům a dává se více prostoru rozvolněnějším ba dokonce „divoce“ vypadajícím kompozicím. Například o letničkové louce celé vyseté ze semen jsem psala tady >>.
Trochu na slepo, soudě jen podle pár informací z internetu, jsem před minulou sobotu vyrazila na nepříliš vzdálenou zahradu na okraji chráněné krajinné oblasti Cotswolds. Soukromá zahrada The Old Rectory v typicky anglické vesničce Doynton otevírá pro veřejnost jen dva dny v roce, a tak jsem neměla tušení, co mě čeká a co víc, jak krásný příběh rodinné zahrady objevím. Majitelka zahrady patřící k budově staré fary (angl. název panství The Old Rectory), Edwina Dunn, totiž napsala velmi poutavou knihu o postupném vývoji celých 6 hektarů pozemků a představách její rodiny o idylickém životě na venkově.
Přečíst článek >>
Před týdnem se v Čechách konal Víkend otevřených zahrad, akce po vzoru anglických „Open Gardens“ a jedinečná příležitost navštívit soukromé či veřejnosti jinak zavřené zahrady a parky. Doufám, že jste někam vyrazili a užili si víkend. Já jsem také nezahálela a navštívila jsem hned dvě zahrady v rámci National Garden Scheme (angl. Národní zahradnický program), což je nezisková organizace poskytující záštitu soukromníkům i organizacím, které chtějí své zahrady otevřít pro veřejnost jen jednou či dvakrát do roka.
Intenzivní inspirace z RHS Chelsea Flower Show mi vždycky koluje v žilách ještě několik týdnů poté, člověk je tím vším krásnem a dokonalostí jaksi přesycen. Všechny vysázené rostliny jsou v tom nejlepším (protože před výstavou strávili čas v ledničce nebo naopak v teplém skleníku, aby se zbrzdilo či urychlilo kvetení), chodníky jsou vyleštěny, trávník sestřižen na půlmilimetr přesně, všechny nedokonalosti odstraněny…
Jméno Rosemary Verey právem zaznívá mezi největšími dámami britského zahradničení jako jsou Gertruda Jekyll, Vita Sackville-West, Beth Chatto či Margery Fish. Ze zahrady kolem jejího rodného domu, Barnsley House, si odnesla inspiraci řada zahradníků, prostých lidí, kteří zakládali své vlastní zahrady, ale i známých osobností jako Sir Elton John či britský princ Charles, který si k Rosemary přišel pro rady při budování své zahrady Highgrove.
Za okny padá sníh se sněhem, vyložená plískanice, vítr fučí a já probírám fotky ze včerejšího výletu na hrabské sídlo s Brownovským krajinářským parkem, Wilton House poblíž Salisbury, kde jsme se procházeli v tričku s krátkým rukávem a užívali si první letošní zmrzlinu v kornoutu. Ale tak už to je, počasí v Anglii se mění rychle, a tak mám alespoň čas podělit se s Vámi o tu kvetoucí nádheru.
V Anglii se letos slaví velké výročí jednoho z největších krajinářských architektů v britské historii vůbec, Lancelota „Capability“ Browna, který se narodil přesně před 300 lety. Po všech formálních, barokních a renesančních stylech přinesl tehdy úplně nový koncept zahrady, tzv. krajinářský park. Vyznačuje se rozsáhlými, lehce zvlněnými, travnatými plochami, lemovanými skupinami stromů a často doplněnými rozsáhlou vodní plochou imitující přírodní jezero.
Často ještě než se otevřou první sněženky, vykvétají svými křehkými květy čemeřice (Helleborus). Tyto, mnohdy opomíjené, ba některými dokonce neznámé, trvalky se probojovávají nejen skrz sněhovou pokrývku brzy na jaře, ale také, doufejme, do všeobecného povědomí zahradních nadšenců i široké veřejnosti. Bůhví proč, mají nenáročné, mrazuvzdorné, bezproblémové a krásné trvalky tak těžký život. Stejný osud, zdá se mi, potkal i čemeřice. A přitom tyhle zimní královny nejsou žádné choulostivé, vybíravé dámičky, rostou v polostínu, některé druhy i ve stínu pod stromy (hluboký stín budov zvládnou taky, ale budou výrazně méně kvést), navíc se popasují i s relativně suššími půdami.
Přečíst článek >>
Nedávný, velmi milý email od jedné návštěvnice Perenniculum mi připomněl léto, kdy jsem pracovala na malém panství, v překrásných zahradách Houghton Lodge a inspiroval mě k napsání krátké vzpomínky na nedalekou zahradu Mottisfont Abbey Gardens, kterou jsem navštívila. Obě zahrady leží v malebném údolí živé říčky Test vyhlášené daleko za hranicemi hrabství pro rybolov především pstruhů.
Pycnanthemum tenuifolium pochází z východní části Severní Ameriky od jižní Kanady po Alabamu. Roste v lesních lemech, na mýtinách (v…
Alchemilla mollis pochází z oblasti od severního Řecka přes východní Karpaty na jih až ke Kavkazu a severnímu Turecku, Arménii…
Heliopsis helianthoides 'Summer Sun' nebo také 'Sommersonne' je kompaktní kultivar dosahující výšky mezi 90 až 120 cm. Květenství jsou poloplná...
Phlomis russeliana má areál výskytu v Turecku, kde roste v jehličnatých i opadavých lesích, v lesních lemech a jako doprovod…
