V pozdním létě se slunce sklání níž a níž a jeho paprsky mají tu kouzelně teplou, oranžovo-zlatou barvu. Claude Monet objevil kraj, kde je toto magické světlo ještě krásnější, údolí řeky Seiny v Normandii. V přístavu města Le Havre, kde Seina ústí do moře, namaloval Monet obraz Imprese (1873), po kterém bylo následně pojmenováno celé hnutí malířů. Pěkných pár desítek kilometrů proti proudu řeky, ne úplně daleko od Paříže založil Monet ve městě Giverny zahradu, kde nejen zahradničil, ale také namaloval mnoho svých obrazů.
Jak už to tak bývá se známými místy, hned ráno, pět minut po otevírací době se zahrada hemžila turisty a stále přijížděly další zájezdové autobusy. Nic pro mě. Tedy přiznávám, známé leknínové jezírko s japonským mostkem ze série obrazů Japonský most s lekníny (1897-1899) jsem vidět musela. Odpoledne mě ale čekal ještě jeden zahradnický poklad, který jsem rozhodně nechtěla promeškat. Zahrada Le Jardin Plume byla sice jen 55 km vzdálená, ale jelikož jsme cestovali na kole, museli jsme šlápnout do pedálů. Přijeli jsme akorát včas na to měkké zapadající slunce.
Na okraji vesnice s výhledem na pasoucí se krávy schovává (a chrání před větrem) vysoký živý plot úžasnou zahradu, která by mohla být uměním sama o sobě. Při průchodu branou ze střihaného živého plotu se přede mnou rozprostře ovocný sad. Staré jabloně obtěžkané úrodou jsou jediným dědictvím, které zde bylo v době, kdy majitelé Patrick a Sylvie Quibel koupili tento pozemek (1997). Někdejší téměř 3 hektary pastvin a sad proměnili v krásnou venkovskou zahradu, která však nepostrádá grandióznost a formálnost francouzských zahrad.
Sad sceluje pravidelná mřížka nízce sečených pruhů trávníku a nesečených čtverců obohacené louky. V lučních čtvercích brzy na jaře rozkvetou narcisy, později začátkem léta pak Camassie, kterým se skvěle daří v místní jílovité půdě. Na podzim pak zlatavé trávy s odkvétajícími trvalkami vytvoří kontrast ke šťavnatě zelenému trávníku. Popadaná jablka vypadají, jak kdyby zde někdo nechal rozehraný petanque. V blízkosti domu, kde sad navazuje na Letní zahradu, si majitelé pohráli s vodním prvkem. Jednoduchá vodní hladina nahrazuje jeden z lučních čtverců a zrcadlí staré jabloně nad ní. Dokonalost. Dlouho sedím v pohodlných dřevěných lehátkách a nemohu se vynadívat.
Směrem ke staré cihlové stodole, kterou majitelé využívají jako letní přístřešek, se rozprostírá Zahrada peří (Le Jardin Plume). Lehkost, vzdušnost a nadýchanost výsadeb vás okamžitě pohltí. Nad úzkou cestičkou se sklání z vysoka laty žluťuch (Thalictrum), různých druhů krvavců (Sanguisorba) nebo ční květenství rozrazilovců (Veronicastrum) a okrasných trav (Calamagrostis ‚Karl Foerster‘). Při pohledu z rustikální stodoly zapadá slunce rovnou skrz oblaka vysokých rozevlátých výsadeb, kterým dává oporu umělecky střižený živý plot imitující vlny.
Směrem k domu na jeho severovýchodní straně najedeme Jarní zahradu. Její charakter určují střihané buxusové koule mezi nimiž od jara vykvétají čemeřice (Helleborus), orlíčky (Aquilegias), Astrantie, Smyrnium a později v létě modré Agapanthusy. V pozdním létě, kdy jsem zahradu navštívila zde vládl zelený poklid a oči si na chvíli jaksi odpočinuly od té intenzivní krásy kolem.
Letní zahrada naproti tomu hrála teplými podzimními barvami. Ohňostoj červené rozehrají na jaře orientální máky ‚Beauty of Livermere‘, které později vystřídají denivky, Lychnis chalcedonica, Hellenia, žluté řebříčky (Achillea), Crocosmie a na podzim jiřinky (Dahlia). Ohraničené ze čtyř stran nízkými buxusovými plůtky odráží geometrii velkých lučních čtverců v sadu a zároveň dodávají onen nádech barokní formálnosti.
Na západní stranu domu, kde pergolu s posezením popíná vinná réva, navazuje Podzimní zahrada. Cílem majitelů zde bylo připomenout si ten pocit z dětství, kdy všechno bylo větší než my. Od srpna do října tu kvetou v nebeských výškách astry, ploštičníky (Cimicifuga), Vernonie, Polygonatum orientalis a několik kultivarů ozdobnice (Miscanthus).
Po obvodu sadu směrem od domu najdeme ještě Květinovou zahradu. Kdysi zeleninovou zahrádku dnes zdobí řady levandulí, oblouky porostlé hrachorem, volně se přesévající trvalky i letničky. Z tradiční, barevné, smíšené květinové zahrady se můžete rovnou ponořit do minimalismu ozdobnicového (Miscanthus) bludiště v jehož středu se nachází jednoduchá čtvercová vodní hladina obehnaná dřevěnou palubou. Majitelé nazvali tento prostor příhodně: Miscanthusový rajský dvůr. Ideální místo na rozjímání.
Kromě výborného konceptu si lze ze zahrady Le Jardin Plume odnést ještě jednu radu – ne všechny části zahrady musí být celoročně stoprocentně stále kvetoucí a atraktivní. Je přeci úžasné mít letní zahradu, kde si vychutnáte ty nejlepší západy slunce nad rozkvetlým záhonem. Nebo jarní zahradu, kde se rodí nová sezóna s prvními květy sněženek (Galanthus) a čemeřic (Helleborus). Dává vám to určitou variabilitu a nabídne mnoho různých míst k posezení v průběhu roku.
