Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků… Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
V zahradě Great Dixter jsem byla několikrát a pokaždé, dokonce i v srpnu, kdy byla louka posečená a seno navršené do kupek k usušení, mi tento pohled učaroval. Staré pokroucené ovocné stromy, převážně jabloně, a pod nimi drobná kvítka všech barev. Najdeme tu kromě evergreenů jako jsou kopretiny (Leucanthemum vulgare) a pryskyřníky (Ranunculus), také vzácné vstavače (Orchis mascula), mečíky (Gladiolus byzantinus) nebo dokvétající cibuloviny. V louce se velmi dobře daří pozdním narcisům bílým (Narcissus poeticus) nebo modrým ladoníkům (Camassia leichtlinii).
Zahradu Great Dixter proslavil skvělý zahradník Christopher Lloyd, který se zde i narodil a prožil tu celý svůj život. Rodinný dům však pochází z poloviny 15. století a zmínky o něm jsou dokonce ze století třináctého. Výraznou dostavbu (celé levé křídlo) navrhl známý architekt Edwin Lutyens a byla dokončena v roce 1912. Lutyens také navrhl většinu kostry zahrady, která se rozprostírá kolem dokola domu a velmi dobře s ním komunikuje. Zahrada je členěná do několika (19!) částí a k oddělení slouží živé střihané ploty, kamenné zídky nebo farmářské budovy, které zde původně byly a kterým dal Lutyens nové využití jako pergoly, altány a podobně.
Z předzahrádky vede doprava úzký průchod tmavým tisovým tunelem a o pár kamenných schodů níž je The Sunk Garden (Zapuštěná zahrada), hraje všemi barvami s dlouze promyšlenými rostlinnými kombinacemi. Ven projdete po schodišti ze čtvrt kruhu, kde na zdi domu je starý špalír hrušně sahající téměř k okapu a pod schodištěm legendární sestava květináčů. Christopher Lloyd (a dnes i jeho pokračovatel Fergus Garrett) tak zkouší rostlinné kombinace ještě dřív než je vysadí do záhonů – v květináčích se s nimi dá totiž hýbat, přemisťovat a vyměňovat.
Dojdete k zvláštní pergole s velmi starou střechou, která ve skutečnosti bývala kurníkem. Odsud je výhled na louku a střihané topiary v ní. Kousek dál najdete trvalkovou školku a z druhé strany provozní zahrady je The Exotic Garden plná banánovníků (Musa), dosen (Canna indica) a bambusů.
Přes kulaté, nejen turanem (Erigeron karvinskianus) osázené schodiště se vracíme loukou zpět k domu a ikonickému pohledu na něj podél Dlouhého záhonu (The Long Border). Tenhle smíšený záhon plný keřů, trvalek, letniček a cibulovin hýří barvami, nebojí se nových kombinací a odvážných textur. Na mě je to vždy trochu moc kontrastu, moc živých barev, ale to je prostě Christopher Lloyd.
Jen co zapluji mezi živými ploty do části nazvané The Peacock Garden (Zahrada pávů) je mi zase jako v pohádce – dokonale sestřižené sochy pávů z tisů dominují prostoru a jsou pevnými opěrnými body. Pod nimi se odehrává zpěněné moře jemné pěny z tisíce květů miříkovitých rostlin (Orlaya, Daucus, Ammi a další), barvu přináší nahodile rozmístěné česneky (Allium) a kosatce (Iris).
Inspirace nebere konce.
