Letničkové záhony, speciálně ty vysázené jako podle pravítka do nejrůznějších ornamentů nebo zvířecích tvarů, opravdu jen těžko upoutávají moji pozornost. Již pár let se však k mému potěšení mění přístup k letničkovým záhonům a dává se více prostoru rozvolněnějším ba dokonce „divoce“ vypadajícím kompozicím. Například o letničkové louce celé vyseté ze semen jsem psala tady >>.
Při toulkách po welšských zahradách mě uchvátil letničkový záhon, který zdálky svou strukturou spíše připomínal klasický trvalkový záhon s tradiční výškovou členitostí – vysoké a soliterní druhy v pozadí, střed tvořený s výplňových rostlin a nízký lem. Při pohledu z blízka mi však tento lehce vyvýšený záhon s tisíci zlatavými klasy ječmene (Hordeum jubatum) evokoval mořskou vlnu, která se valí k pláži… Takovou tu zpěněnou šumící vlnu, která nese malé kamínky a mušle, jako malé poklady. Stejně tak byly ve vlně zlatavých klasů rozesety tmavě čokoládové kvítky krásenky (Cosmos atrosanguineus ‚Chocolate‘), růžová květenství jiřinek (Dahlia ‚Fascination‘) nebo fialové květy sporýše (Verbena bonariensis ‚Lollipop‘).
Celý záhon je laděný do purpurových a čokoládových tónů, které kontrastují s jednoletým ječmenem. Mezi hlavní solitery patří tmavolistá kana (Canna ‚Wyoming‘), kterou doplňují drobnější letničky se vzdušným habitem a menšími květy jako například letničkové šalvěje (Salvia ‚Love and Wishes‘) nebo již zmiňovaný sporýš (Verbena bonariensis ‚Lollipop‘). Barevné schéma nápaditě doplňují tmavolisté dochany (Pennisetum), tmavě starorůžové velkokvěté krásenky (Cosmos bipinnatus ‚Rubenza‘) a tři druhy různě zbarvených jiřin (Dahlia).
Při návštěvě zahrad Aberglasney jsem potkala vrchního zahradníka Josepha Atkina, který mi ochotně vyprávěl, jak celý záhon vznikal. Přiznal i pár chyb, kterých by se vyvaroval, kdyby záhon sázel znovu. Jednou z nich byla nevýrazná zadní část záhonu, která splývala s popínavým loubincem (Parthenocissus tricuspidata) barvícím do červenopurpurových tónů. Musela jsem s Josephem souhlasit i v tom, že pár kontrastních, například bílých, květů by kompozici výrazně pozvedlo. Vrchní zahradník také přiznal, že chtěl vyzkoušet nový kultivar sporýše argentinského (Verbena bonariensis) ‚Lollipop‘, který však dorůstá výšky pouze 0,6 m, a tak se ve výsadbách malinko ztrácel. Mě to ale příliš nevadilo, užila jsem si záhon v podvečerním měkkém světle, které se zachytávalo na klasech ječmene a obdivovala velmi netradiční pojetí letničkového záhonu.
