Přišlo jaro a s ním „sněženková mánie“

Je polovina února a to tady v anglickém zahradnickém světě znamená jediné – přišla hlavní sezóna sněženek (Galanthus). Galanthofilové (sběratelé a obdivovatelé sněženek) z celého světa se sjíždějí do anglických vyhlášených zahrad a parků s bílými koberci, které by se na první pohled mohly jevit jako sněhová pokrývka, ve skutečnosti jsou to však záplavy sněženek. Majitelé sbírek se předhánějí, kdo bude mít více variet, známých je více než 2000 různých kultivarů… Ano, pokud jste mysleli, že sněženka je jen jedna, věřte, že v tom nejste sami.

A pokud vás zajímá, jaké rozdíly u takové bílé drobné kvítky mohou být, zvu vás na malou exkurzi, alespoň po fotografiích z víkendu, kdy mě polapila tato sněženková mánie. Abyste zjistili, že sněženka není jen jedna a že kultivary se mohou „výrazně“ lišit, je třeba zakleknout, někdy i zalehnout navzdory nepřízni počasí obvyklé v tuto roční dobu. V parku pak můžete potkat fotografy jako například tohoto entuziastického pána válejícího s v kůře jen proto, aby dosáhl nejlepšího úhlu k focení obdivované variety. Pojem „galanthofil“ uvedl do zahradnických kruhů již počátkem 20. století šlechtitel sněženek E. A. Bowels, označujíc sběratele z konce 19. století. V porovnání s dnešními nadšenci však tehdy nebyla posedlost sněženkami zdaleka taková.

Za posledních pár zim padají rekordy v cenách za jednu jedinou cibulku sněženky – v roce 2012 byla vydražena Galanthus woronowii ‚Elizabeth Harrison‘ za neuvěřitelných £725, což byl téměř dvojnásobek tehdejšího rekordu Galanthus ‚Green Tear‘ prodaného za £360. Právě dnes probíhá na eBay dražba žluté Galanthus plicatus ‚Golden Fleece‘, kde aktuální cena je £1254 a do konce aukce zbývají ještě dva dny.

Různé kultivary sněženek (Galanthus)

Avšak jak to tak bývá s drahými a cennými věcmi, bohužel i mezi galanthofily se najdou tací, co neváhají překročit morální hranice. Asi nejznámější je krádež celého velkého trsu Galanthus elwesii ‚Carolyn Elwes‘ krátce po znovuotevření dnes možná nejznámějšího sněženkového ráje – Colesbourne Parku. Ukraden byl třeba i květináč plný malých šupin rozdělených z cibulky výše zmiňované ‚Elizabeth Harrison‘ určené k dělení a dopěstování.

Poslové jara aneb s čím sněženky kombinovat

O víkendu jsem se s dvěma přáteli rozhodla nahlídnout do vášnivého světa obdivovatelů sněženek… Už příjezd do nejznámější sněženkové zahrady v Británii, Colesbourne Park, byl zážitkem. Rušno jako na Václaváku, auta před námi, za námi, celý konvoj se pomalu po příjezdové cestě šinul na přeplněné parkoviště a to byla pouhá hodina po otevírací době. Po zahradě se hemžily davy návštěvníků, mezi nimiž živě debatoval sám Henry Elwes, pravnuk Henry Johna Elwese, který v roce 1874 na své výpravě po Turecku objevil Galanthus elwesii a který měl v Colesbourne Parku největší sbírku cibulovin své doby. Dnes tu můžeme najít rozsáhlé kolonie jednotlivých kultivarů sněženek – největší pokryvy vytváří raný, velkokvětý G. plicatus ‚Colossus‘, plnokvětá ‚Hippolyta‘ či vonný ‚S. Arnott‘, jež byl pojmenován po Samuelu Arnottovi, skotském zahradníkovi, který Henrymu Johnu Elwesovi poslal původní cibulky. Krása sněženkové mánie možná tkví i v tom, že každá varieta či druh má osobitý příběh o nálezu či vzniku. Mnoho z nich se také neochotně množí, tudíž dá velkou práci a mnoho úsilí napěstovat vitální trs.

The Old Rectory (angl. Stará fara)

Během prodlouženého víkendu jsme procestovali několik menších i větších, známějších, výjimečných i méně známých zahrad, které otevírají jen na pár dní (nebo také jeden jediný den) v roce. Zahrada, která mi asi nadlouho utkvěla v paměti, leží v kopečkovité krajině Cotswolds. Není velká a snad by se snad dala popsat jako venkovská (Britové pro ni mají hezký název „cottage garden“, který se velmi obtížně překládá). Už u vchodu nás okouzlila klikatá pěšinka lemovaná všemi jarními efemery – sněženky (Galanthus), talovíny (Eranthis) a bramboříky (Cyclamen) kvetly v plné síle. Starou faru, kamenný dům z 15. století, obklopuje zahrada zasazená ve svahu, důmyslně rozvržená do jednotlivých částí od užitkové kuchyňské zahrádky, přes menší ovocný sad podsázený krokusy (Crocus tommasinianus), které brzy vystřídají narcisy (Narcissus), až po okrasné partie – štěrkovou terasu před domem či stinné záhony ve svahu osázené čemeřicemi (Helleborus), kapradinami, narcisy a kolonizovanými Galanthus ‚S. Arnott‘.

Soukromá zahrada The Old Rectory patří zahradní architektce a autorce 5 knih, Mary Keen, která svými sloupky a komentáři přispívá do novin The Telegraph či zahradnického časopisu The Garden. Jak sama říká, zahradu nevytvořila naráz, jako to často dělá pro své klienty, byl to proces postupné přeměny a vývoje, jehož výsledkem je skutečně velmi příjemná, vzrostlá zahrada s lidským měřítkem. Procházíte zahradou a máte pocit, že tady byste si chtěli dát odpolední kávu u trvalkového záhonu s výhledem přes starý vesnický kostelík do krajiny nebo jen sednout do trávy v sadu a číst si. Malý skleník s dřevěnou konstrukcí je „tak akorát“ pro uskladnění fuchsií a napěstování semenáčků zeleniny. Když zahradu opouštíme v koutku duše souhlasím se slovy Mary: „Mnohem víc mě zajímá, jaký zahrada zanechává pocit, než to, jak vypadá. Snažím se, aby zahrada byla sama sebou.“