V řemesle zahradního architekta se lze velmi často setkat s klienty, kteří vlastně neví, co chtějí. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, vědí, že chtějí zahradu. A tím to mnohdy končí. Ačkoli by se tento scénář mohl jevit jako ideální zadání pro zahradního designéra, věřte mi, není. Zahradní architekt nevytváří zahradu pro sebe, musí se vcítit do představ budoucího obyvatele zahrady a vytvořit pro něj prostor, ve kterém se bude cítit dobře. Většina lidí má nějaké zkušenosti s bydlením před tím než si pořídí svůj „dům snů“, a tak většinou vědí, že chtějí mít velkou koupelnu či rohovou kuchyň s barem… Ale co se zahradou? Jaké prostředí na nás působí příjemně? Kde se nám líbí dát si kávu a přečíst si noviny?
Já nejčastěji hledám odpovědi na tyto otázky v cizích, nebo ještě lépe ukázkových-výstavních, zahradách. Člověk se může zastavit, pozorovat, rozjímat i kriticky zhodnotit, co se mu líbí, jak se v celém prostoru cítí či co by šlo udělat lépe. Osobně si myslím, že by se člověk neměl přestat ptát a hledat novou inspiraci ani ve své „hotové“ zahradě, jelikož i ta se vyvíjí, dozrává, roste a my bychom tento růst měli korigovat tak, abychom se v ní stále cítili dobře.
Zahradní výstavy jsou snad nejlepším místem pro inspiraci vůbec. Na jednom místě najdete spoustu rozličných stylů, druhů rostlin i materiálů. Pak se najednou přistihnete, jak zíráte na jednu z výstavních kójí a něco Vám imponuje natolik, že chcete ještě chvíli zůstat a nechat se pohltit. Přesně to se mi stalo o víkendu na zahradnické výstavě RHS Flower Show Cardiff, kde mě zaujaly dvě výstavní zahrady, které jsem prostě nemohla přestat fotit z různých úhlů, podhledů, nadhledů, detailů i panoramat.
První z nich, zahrada nazvaná Hiraeth, zaslouženě vyhrála ocenění nejlepší zahrady celé show (angl. Best Show Garden). Jejím námětem se staly polorozbořené domky roztroušené v krajině Walesu. Zahrada v sobě kombinuje romantiku těchto míst, která se zrcadlí především v sladce růžových a purpurových tónech květů, a zároveň praktičnost ztělesněnou krbem s posezením. Welšský výraz Hiraeth nemá přesný ekvivalent, ale dal by se přeložit jako vyjádření touhy po určitém místě. Blízkost přírodě naznačovala svěže zelená výsadba pod lískami (Corylus), které v tuto roční dobu dominovaly pryšce (Euphorbia amygdaloides var. robbiae) a mezi nimi kvetly pomněnky (Myosotis sylvatica) či petrklíče (Primula vulgaris). Naopak slunnou část opanovaly tulipány (Tulipa) ve třech odlišných kultivarech, hlaváče (Scabiosa) a trávy jako Anemanthele lessoniana či Stipa tenuissima ‚Pony Tails‘.
Druhá ukázková zahrada, Alfresco Gallery Garden, byla vytvořena pro klienta s velkou vášní pro zahradničení a umění. Hlavní důraz je zde kladen na formu a strukturu rostlin, avšak nechybí posezení pro rodinu a přátele, kteří mohou obdivovat záhony vytvořené jako umělecká díla. Velmi zajímavým detailem byly kovové fotorámečky rozeseté ve výsadbách přitahující pozornost k jednotlivým detailům jako například rozvinující se spirála listu kapradí. Osobně mě zaujala i barevná paleta kombinující tmavě fialovou až švestkovou barvu s terakotově oranžovou. Ač na první pohled kontrastní barvy, výborně se v celé kompozici doplňovali a opakovaly – zrzavá kortenová stěna ladila s barvou tulipánů (Tulipa) či řebčíku královského (Fritillaria imperialis), naopak tmavě fialový potah potah polštářků vyzdvihoval květy kakostu (Geranium phaeum) či řebčíku perského (Fritillaria persica).
