Rozevlátá zahrada s nádechem staré Anglie

Celosvětová krize kolem nového koronaviru nás všechny načas zamkla doma. Dokonce věhlasná Chelsea Flower Show, která se koná každý rok koncem května byla zrušena poprvé od druhé světové války. Naštěstí se ochranná opatření uvolnila právě včas, aby mohl proběhnout Víkend otevřených zahrad v Čechách. Nadšeně jsem vyrazila do jedné ze zahrad v mém blízkém okolí, zahrady paní Fenclové v Libušíně, která byla letos otevřena veřejnosti vůbec poprvé.

Hned u vrat do středně velké soukromé zahrady na mě dýchla vzpomínka na anglické zahrady. Žádné velké vydlážděné plochy, jen malá štěrková plocha pro stání na auto, žádné lány nízko sečeného trávníku. Největší prostor zahrady byl věnován rostlinám. Jak tomu bývá v dobrých zahradách, máte možnost ponořit se do té krásy – úzké chodníčky nebo jen nášlapné kameny skrz záhony vám dovolí obdivovat krásu opravdu zblízka. Vyštěrkovaná cestička pod opěrnou zídkou z kamene navíc nabídne jinou perspektivu. Najednou máte všechny květy i těch nejnižších trvalek u nosu. Po širokých pozvolných schodech, které vedou k zahradnímu altánku se jde úplně samo, na každém schodu je proluka, ve které něco roste, navíc strany schodů lemují neobvyklé kultivary pivoněk a než se člověk naděje, sedí na nejvyšším místě v zahradě.

Rozhlížím se z útulného altánku po zahradě a paní majitelka vypráví, že už tu zahradničí krásných 20 let. Odpovídá tomu i její milovaná hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia), kterou zasadila mezi prvními keři a dnes je z ní poměrně velký vícekmenný strom se zajímavým tvarem. Sklání se nad záhonem plným šalvějí (Salvia), mavuní (Centranthus), okrasných česneků (Allium sp.) a kopretin (Leucanthemum), ze kterých občas vykoukne nějaký ten kosatec (Iris), fenykl (Foeniculum vulgare) či amsónie (Amsonia sp.). Šalvěje hrají všemi barvami od růžové po sytě fialovou, jelikož je majitelka nechává volně křížit a přesévat. Dodává to místu lehkost přírodních společenstev.

Podél jižní obvodové zdi z kamene je příjemný stín a drží se zde evidentně více vody. Do neskutečné krásy tu rostou bohyšky (Hosta), rodgersie (Rodgersia), náprstníky (Digitalis), žluťuchy (Thalictrum), srdcovky (Lamprocapnos), kakosty (Geranium macrorrhizum) i kapradí.

Kolem obvodové zdi projdu až nakonec, kde se otevře prostor s velkou zeleninovou zahrádkou, na které paní majitelka hospodaří v duchu permakultury. Semení se tu mladá brokolice, kvete svazenka pro opylovače a na ovocných stromech visí dnem vzhůru hliněné květináče vycpané slámou pro úkryt škvorů a jiných predátorů, kteří požírají škůdce na ovoci a zelenině. Nechybí samozřejmě ani velký kompost a v rohu zahrady také výběh s kurníkem pro slepičky.

U domu je jakési jezírko… Obratem se však dozvídám, že se jedná o rezervoár na dešťovou vodu. Jsou sem staženy všechny okapy z domu a když se rezervoár naplní, přepadem přetéká do „rozlivné“ zóny, kde rostou všemožné vlhkomilné rostliny.

A co miluji na cizích zahradách nejvíc? Když se dozvím nebo naučím něco nového. Tuhle zahradu budu mít spojenou s novým objevem trvalky, jejíž rozevlátý vzhled a drobné bílé kvítky připomínají miříkovité rostliny. Štítenka česneková (Peltaria alliacea) dodá lehkost celé kompozici, ale nezaplevelí vám celou zahradu tak jak to umí dvouletky z čeledi Apiaceae.