Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků... Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
V jednom z nedávných čísel časopisu Gardens Illustrated na mě vykoukl článek o známé zahradě ze severní Anglie - York Gate. Vždycky když se k téhle zahradě vracím, přemýšlím, zda je to masterpiece a nebo už trošinku kýč... Každopádně je tu spousta krásných, inspirativních a zajímavých detailů, které je možné aplikovat i doma na menší zahradě. Jen je těch různorodých detailů možná moc na tak malé ploše.
Když vás život zkouší, co všechno vydržíte a vy se dostanete někam hodně hluboko, možná až na samotné dno, je uspokojující zjistit, že vás může podržet nad vodou láska k zahradám a rostlinám. A to i když jste zrovna uprostřed zimy. V těch nejhorších časech, které jsem si snad ani neuměla představit, mi myšlenky začali utíkat do vzpomínek. Do krásných vzpomínek. Často jsem se ocitla ve známých zahradách, obklopená květinami, krásou a klidem.
Při třídění fotek této zahrady mě napadlo, podle jakých kritérií se asi hodnotí nejkrásnější či nejoblíbenější zahrada? U mě je to rozhodně podle počtu nafocených snímků. Pro představu, zde se číslo blížilo tisícovce, což je rozhodně TOP 10. Pokud bychom chtěli být ještě sofistikovanější, byl by zajímavý poměr fotek vybraných pro publikování vs. celkový počet fotek. Zde je dost vysoký, nějakých 25%! A co víc, při procházení fotek jsem zjistila, že velká většina zachycuje široké pohledy na tuto jedinečnou zahradu.
Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.
Letničkové záhony, speciálně ty vysázené jako podle pravítka do nejrůznějších ornamentů nebo zvířecích tvarů, opravdu jen těžko upoutávají moji pozornost. Již pár let se však k mému potěšení mění přístup k letničkovým záhonům a dává se více prostoru rozvolněnějším ba dokonce "divoce" vypadajícím kompozicím. Například o letničkové louce celé vyseté ze semen jsem psala tady >>.
Intenzivní inspirace z RHS Chelsea Flower Show mi vždycky koluje v žilách ještě několik týdnů poté, člověk je tím vším krásnem a dokonalostí jaksi přesycen. Všechny vysázené rostliny jsou v tom nejlepším (protože před výstavou strávili čas v ledničce nebo naopak v teplém skleníku, aby se zbrzdilo či urychlilo kvetení), chodníky jsou vyleštěny, trávník sestřižen na půlmilimetr přesně, všechny nedokonalosti odstraněny...
Jméno Rosemary Verey právem zaznívá mezi největšími dámami britského zahradničení jako jsou Gertruda Jekyll, Vita Sackville-West, Beth Chatto či Margery Fish. Ze zahrady kolem jejího rodného domu, Barnsley House, si odnesla inspiraci řada zahradníků, prostých lidí, kteří zakládali své vlastní zahrady, ale i známých osobností jako Sir Elton John či britský princ Charles, který si k Rosemary přišel pro rady při budování své zahrady Highgrove.
Často ještě než se otevřou první sněženky, vykvétají svými křehkými květy čemeřice (Helleborus). Tyto, mnohdy opomíjené, ba některými dokonce neznámé, trvalky se probojovávají nejen skrz sněhovou pokrývku brzy na jaře, ale také, doufejme, do všeobecného povědomí zahradních nadšenců i široké veřejnosti. Bůhví proč, mají nenáročné, mrazuvzdorné, bezproblémové a krásné trvalky tak těžký život. Stejný osud, zdá se mi, potkal i čemeřice. A přitom tyhle zimní královny nejsou žádné choulostivé, vybíravé dámičky, rostou v polostínu, některé druhy i ve stínu pod stromy (hluboký stín budov zvládnou taky, ale budou výrazně méně kvést), navíc se popasují i s relativně suššími půdami.
Přečíst článek >>
Polemonium caeruleum má široký areál původního rozšíření od severní Evropy přes Sibiř až po Himaláje a také západní část Severní…
Physostegia virginiana 'Alba' kvete bílými květy, které se objevují o něco dříve než ostatní kultivary. Následují jasně zelené dekorativní semeníky.…
Phlox divaricata 'Blue Moon' má velké nápadné květy, jejichž plátky se překrývají a působí tak plným dojmem. Barva květů je…
Persicaria amplexicaulis 'Ample Pink' kvete výrazně růžovými, relativně nápadnými květenstvími (jsou širší a výraznější). Kultivar 'Ample Pink' je zdravý, bujně...
