Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků... Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
V jednom z nedávných čísel časopisu Gardens Illustrated na mě vykoukl článek o známé zahradě ze severní Anglie - York Gate. Vždycky když se k téhle zahradě vracím, přemýšlím, zda je to masterpiece a nebo už trošinku kýč... Každopádně je tu spousta krásných, inspirativních a zajímavých detailů, které je možné aplikovat i doma na menší zahradě. Jen je těch různorodých detailů možná moc na tak malé ploše.
Když vás život zkouší, co všechno vydržíte a vy se dostanete někam hodně hluboko, možná až na samotné dno, je uspokojující zjistit, že vás může podržet nad vodou láska k zahradám a rostlinám. A to i když jste zrovna uprostřed zimy. V těch nejhorších časech, které jsem si snad ani neuměla představit, mi myšlenky začali utíkat do vzpomínek. Do krásných vzpomínek. Často jsem se ocitla ve známých zahradách, obklopená květinami, krásou a klidem.
Letošní zima přinesla po delší době pořádnou sněhovou nadílku. Teploty se sice držely nízko pod nulou, ale trvalky si lebedily. Většina z nich zatažená pod zemí, tiše spící. Sníh jim dodával potřebnou izolační ochranu i vláhu. Proto když se koncem března nadprůměrně oteplilo vyjely cibuloviny i trvalky obrovskou rychlostí.
Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.
Letničkové záhony, speciálně ty vysázené jako podle pravítka do nejrůznějších ornamentů nebo zvířecích tvarů, opravdu jen těžko upoutávají moji pozornost. Již pár let se však k mému potěšení mění přístup k letničkovým záhonům a dává se více prostoru rozvolněnějším ba dokonce "divoce" vypadajícím kompozicím. Například o letničkové louce celé vyseté ze semen jsem psala tady >>.
Trochu na slepo, soudě jen podle pár informací z internetu, jsem před minulou sobotu vyrazila na nepříliš vzdálenou zahradu na okraji chráněné krajinné oblasti Cotswolds. Soukromá zahrada The Old Rectory v typicky anglické vesničce Doynton otevírá pro veřejnost jen dva dny v roce, a tak jsem neměla tušení, co mě čeká a co víc, jak krásný příběh rodinné zahrady objevím. Majitelka zahrady patřící k budově staré fary (angl. název panství The Old Rectory), Edwina Dunn, totiž napsala velmi poutavou knihu o postupném vývoji celých 6 hektarů pozemků a představách její rodiny o idylickém životě na venkově.
Přečíst článek >>
Před týdnem se v Čechách konal Víkend otevřených zahrad, akce po vzoru anglických "Open Gardens" a jedinečná příležitost navštívit soukromé či veřejnosti jinak zavřené zahrady a parky. Doufám, že jste někam vyrazili a užili si víkend. Já jsem také nezahálela a navštívila jsem hned dvě zahrady v rámci National Garden Scheme (angl. Národní zahradnický program), což je nezisková organizace poskytující záštitu soukromníkům i organizacím, které chtějí své zahrady otevřít pro veřejnost jen jednou či dvakrát do roka.
Intenzivní inspirace z RHS Chelsea Flower Show mi vždycky koluje v žilách ještě několik týdnů poté, člověk je tím vším krásnem a dokonalostí jaksi přesycen. Všechny vysázené rostliny jsou v tom nejlepším (protože před výstavou strávili čas v ledničce nebo naopak v teplém skleníku, aby se zbrzdilo či urychlilo kvetení), chodníky jsou vyleštěny, trávník sestřižen na půlmilimetr přesně, všechny nedokonalosti odstraněny...
Rok se s rokem sešel a konec května znamená v zahradnickém světě jednu hlavní věc, velkolepou výstavu současného zahradního designu a nejžhavějších novinek ze světa rostlin, RHS Chelsea Flower Show v Londýně. Přední zahradní architekti a designéři vytvořili celkem 17 ukázkových zahrad na tzv. hlavní třídě a k nim se ještě připojilo 13 tzv. malých zahrad rozdělených do dvou kategorií: Fresh Gardens (angl. Inovativní zahrady) a Artisan Gardens (angl. Řemeslné zahrady), takže bylo, na co se dívat.
Polemonium caeruleum má široký areál původního rozšíření od severní Evropy přes Sibiř až po Himaláje a také západní část Severní…
Physostegia virginiana 'Alba' kvete bílými květy, které se objevují o něco dříve než ostatní kultivary. Následují jasně zelené dekorativní semeníky.…
Phlox divaricata 'Blue Moon' má velké nápadné květy, jejichž plátky se překrývají a působí tak plným dojmem. Barva květů je…
Persicaria amplexicaulis 'Ample Pink' kvete výrazně růžovými, relativně nápadnými květenstvími (jsou širší a výraznější). Kultivar 'Ample Pink' je zdravý, bujně...
