Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků… Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
V jednom z nedávných čísel časopisu Gardens Illustrated na mě vykoukl článek o známé zahradě ze severní Anglie – York Gate. Vždycky když se k téhle zahradě vracím, přemýšlím, zda je to masterpiece a nebo už trošinku kýč… Každopádně je tu spousta krásných, inspirativních a zajímavých detailů, které je možné aplikovat i doma na menší zahradě. Jen je těch různorodých detailů možná moc na tak malé ploše.
Když vás život zkouší, co všechno vydržíte a vy se dostanete někam hodně hluboko, možná až na samotné dno, je uspokojující zjistit, že vás může podržet nad vodou láska k zahradám a rostlinám. A to i když jste zrovna uprostřed zimy. V těch nejhorších časech, které jsem si snad ani neuměla představit, mi myšlenky začali utíkat do vzpomínek. Do krásných vzpomínek. Často jsem se ocitla ve známých zahradách, obklopená květinami, krásou a klidem.
Celosvětová krize kolem nového koronaviru nás všechny načas zamkla doma. Dokonce věhlasná Chelsea Flower Show, která se koná každý rok koncem května byla zrušena poprvé od druhé světové války. Naštěstí se ochranná opatření uvolnila právě včas, aby mohl proběhnout Víkend otevřených zahrad v Čechách. Nadšeně jsem vyrazila do jedné ze zahrad v mém blízkém okolí, zahrady paní Fenclové v Libušíně, která byla letos otevřena veřejnosti vůbec poprvé.
Od posledního příspěvku zase uplynulo pár měsíců. Když koukám na obrázky ze šťavnatě zeleného jara, z perfektně udržované zahrady Beth Chatto s dokonalým anglickým trávníkem, je jasné, že dnešní příspěvek bude výrazně jiný. Podzim mě zavedl do Holandska, do malé vesnice Hummelo, kde uprostřed pastvin a polí bydlí ikona zahradní architektury, Piet Oudolf.
Při třídění fotek této zahrady mě napadlo, podle jakých kritérií se asi hodnotí nejkrásnější či nejoblíbenější zahrada? U mě je to rozhodně podle počtu nafocených snímků. Pro představu, zde se číslo blížilo tisícovce, což je rozhodně TOP 10. Pokud bychom chtěli být ještě sofistikovanější, byl by zajímavý poměr fotek vybraných pro publikování vs. celkový počet fotek. Zde je dost vysoký, nějakých 25%! A co víc, při procházení fotek jsem zjistila, že velká většina zachycuje široké pohledy na tuto jedinečnou zahradu.
V pozdním létě se slunce sklání níž a níž a jeho paprsky mají tu kouzelně teplou, oranžovo-zlatou barvu. Claude Monet objevil kraj, kde je toto magické světlo ještě krásnější, údolí řeky Seiny v Normandii. V přístavu města Le Havre, kde Seina ústí do moře, namaloval Monet obraz Imprese (1873), po kterém bylo následně pojmenováno celé hnutí malířů. Pěkných pár desítek kilometrů proti proudu řeky, ne úplně daleko od Paříže založil Monet ve městě Giverny zahradu, kde nejen zahradničil, ale také namaloval mnoho svých obrazů.
Letničkové záhony, speciálně ty vysázené jako podle pravítka do nejrůznějších ornamentů nebo zvířecích tvarů, opravdu jen těžko upoutávají moji pozornost. Již pár let se však k mému potěšení mění přístup k letničkovým záhonům a dává se více prostoru rozvolněnějším ba dokonce „divoce“ vypadajícím kompozicím. Například o letničkové louce celé vyseté ze semen jsem psala tady >>.
Trochu na slepo, soudě jen podle pár informací z internetu, jsem před minulou sobotu vyrazila na nepříliš vzdálenou zahradu na okraji chráněné krajinné oblasti Cotswolds. Soukromá zahrada The Old Rectory v typicky anglické vesničce Doynton otevírá pro veřejnost jen dva dny v roce, a tak jsem neměla tušení, co mě čeká a co víc, jak krásný příběh rodinné zahrady objevím. Majitelka zahrady patřící k budově staré fary (angl. název panství The Old Rectory), Edwina Dunn, totiž napsala velmi poutavou knihu o postupném vývoji celých 6 hektarů pozemků a představách její rodiny o idylickém životě na venkově.
Přečíst článek >>
Před týdnem se v Čechách konal Víkend otevřených zahrad, akce po vzoru anglických „Open Gardens“ a jedinečná příležitost navštívit soukromé či veřejnosti jinak zavřené zahrady a parky. Doufám, že jste někam vyrazili a užili si víkend. Já jsem také nezahálela a navštívila jsem hned dvě zahrady v rámci National Garden Scheme (angl. Národní zahradnický program), což je nezisková organizace poskytující záštitu soukromníkům i organizacím, které chtějí své zahrady otevřít pro veřejnost jen jednou či dvakrát do roka.
Lavandula × intermedia je kříženec (hybrid) mezi dvěma druhy levandule: Lavandula angustifolia a Lavandula latifolia. Levandule prostřední, někdy také francouzská…
Lavandula angustifolia pochází ze západní části Středozemí. Zde roste na skalnatých slunných svazích nebo štěrkovitých pláních. V teplejších oblastech Evropy…
Gaura lindheimeri 'Whirling Butterflies' kvete čistě bílými květy, které postupem odkvétání chytají růžový nádech. Kultivar se vyznačuje svou sterilitou...
Catananche caerulea pochází ze západní části Středomoří (Maroko, Alžírsko, Pyrenejský poloostrov až po Francii a sever Itálie). Vyskytuje se nejčastěji…
