Symphyotrichum novi-belgii

Symphyotrichum novi-belgii (dříve Aster novi-belgii) patří bezesporu mezi nejprošlechtěnější a pravděpodobně i nejobsáhlejší druh aster zahrnující (včetně skupiny Dumosus Group) přes 1000 kultivarů vyšlechtěných od konce 19. století (dnes je dostupných zhruba 300). Symphyotrichum novi-belgii (hvězdnice virginská) je velmi variabilní druh s velkými rozdíly ve výšce habitu, barvě i velikosti květu. Navíc obsazuje přední příčky botanické promiskuity – velmi ochotně se kříží se severoamerickými druhy aster a produkuje velké množství semenáčků.

Většina kultivarů vznikla právě křížením s ostatními druhy, a proto je, zejména v západní Evropě, nahlíženo na Symphyotrichum novi-belgii spíše jako na skupinu hybridů než jako na druh. Kultivary S. novi-belgii (tzv. „belgičanky“) se dělí do dvou majoritních skupin: kompaktní, někdy nazývaná Dumosus Group (ve střední Evropě zahrnovaná pod druh Symphyotrichum dumosum, velmi pravděpodobně se jedná o kultivary vzniklé křížením dvou výše zmíněných) a standardní, skupinu vyšších kultivarů dosahujících od 90 do 120 cm.

Přehled kultivarů Symphyotrichum novi-belgii najdete zde >>

První kultivary vznikaly počátkem 20.století zejména v Anglii. Entuziastický amatérský zahradník Ernest Ballard se po celý život věnoval šlechtění právě Symphyotrichum novi-belgii: ‚Beauty of Colwall‘, 1905; ‚Anita Ballard‘, 1935; později ‚The Sexton‘,1950; ‚Pride of Colwall‘,1951 či ‚Patricia Ballard‘, 1957 a mnoho dalších pochází z jeho školky v Colwallu. Arthur Harrison ve spolupráci s trvalkovou školkou Gayborder Nursery uvedli na trh kultivary ‚Alice Haslam‘, ‚Dandy‘, ‚Gayborder Blue‘ ‚Jenny‘. Později, koncem téhož století, se šlechtitelské zájmy přesunuly do Německa. Nejvíce svými kultivary přispěli Karl Foerster (‚Dauerblau‘, ‚Karminkuppel‘, ‚Oktoberschneekuppel‘, ‚Silberblaukissen‘) či Heinz Klose (‚Blauglut‘, ‚Daniela‘, ‚Fuldatal‘, ‚Kassel‘, ‚Winston S. Churchill‘).

Symphyotrichum novi-belgii pochází ze severovýchodu USA a jihu Kanady, kde roste ve vlhkých až bažinatých lokalitách, v křovinách a na pobřežích. Název „novi-belgii“ pochází z dřívějšího názvu pro New York, „New Belgium“.
„Belgičankám se daří ve středně vlhké půdě, která zejména v létě nevysychá. Mají poměrně mělký kořenový systém, tudíž přivítají vrstvu mulče (nejlépe vyzrálý kompost či jemnou borku). Přísušky během léta oslabují jejich kondici a rostliny jsou náchylnější k chorobám. Ph půdy může být od mírně kyselé po slabě zásadité. Zásadně by se měli vysazovat do otevřených, slunečných poloh s dobrou cirkulací vzduchu, aby se předešlo napadení padlím, ke kterému jsou kultivary S. novi-belgii velmi náchylné. Z tohoto důvodu se také doporučuje nevysazovat „belgičanky“ v blízkosti rostlin náchylných k padlí jako jsou Phlox (plaménka), Monarda (zavinutka) či Rosa (růže).

Kultivary jsou na rozdíl od většiny „angličanek“ (kultivary Symphyotrichum novae-angliae) vhodné k řezu do vázy, jelikož nezavírají na noc či při nepříznivém počasí své květy.

V současné době se u nás větší oblibě těší německé kultivary, avšak nároky odrůd šlechtěných v Anglii jsou stejné jako u původního druhu – vlhká půda, chladný vzduch a u nás se jim daří dobře, zejména v podhorských oblastech.

Kultivary nenáročné na pravidelné dělení trsů:

Kultivary méně náchylné k padlí: