Intenzivní inspirace z RHS Chelsea Flower Show mi vždycky koluje v žilách ještě několik týdnů poté, člověk je tím vším krásnem a dokonalostí jaksi přesycen. Všechny vysázené rostliny jsou v tom nejlepším (protože před výstavou strávili čas v ledničce nebo naopak v teplém skleníku, aby se zbrzdilo či urychlilo kvetení), chodníky jsou vyleštěny, trávník sestřižen na půlmilimetr přesně, všechny nedokonalosti odstraněny...
V nejednom to pak zanechá dojem, že asi něco na své zahradě dělá špatně. Nedělá. Chelsea Flower Show je šou, která má uchvátit a ukázat to nejlepší, jenže trvá jen týden, a pak je rozebrána. Osobně mnohem víc obdivuji "reálné" zahrady, kde člověk vidí, že majitel urputně zápasí se slimáky, kterým zachutnali bohyšky (Hosta) nebo že mu už pomalu zrajou jahody, ač ještě nejsou v tom nejlepším...
Shodou okolností jsem se hned druhý den po této velkolepé londýnské výstavě vypravila navštívit soukromou zahradu, která otevírá jen dvakrát do roka, Hanham Court. Právě tady, v přímé konfrontaci, jsem si uvědomila ten obrovský rozdíl. Už jen to, že se člověk neprodírá davy lidí u vstupu, ale následně pak i zahrada, která Vám jednoduše vezme dech, ačkoli není perfektní. Hanham Court najdete u hloubi poklidného anglického venkova, kde se pasou odrostlá jehňata a je cítit koňské koblihy. Už od vchodu je skrz otevřená dřevěná vrata vidět velká část reprezentativní zahrady - dlouhý pás nízce střiženého trávníku lemovaný šachovými figurkami z tisu s bohatými trvalkovými podsadbami. Zdá se jakoby se táhl do nekonečna, ve skutečnosti ale končí terénním schodem, opěrnou zídkou, od které utíká dolů do údolí malebná květnatá louka a dál krajina venkova. Tomu se mezi zahradními architekty říká "vypůjčená krajina", jelikož není součástí vaší zahrady, ale díky nepřerušeným výhledů, jakoby k zahradě patřila.
Tím to však nekončí, zahrada skrývá nejedno milé překvapení. Například dole pod reprezentativním parterem, jen na pět schodů je zapuštěný prostor, kde je venkovní bazén s lehátky. Na stejné úrovni o kus dál najdeme bylinkovou zahrádku. Ještě o úroveň níže, lze objevit ukrytý domek v koruně starého tisu.
Vstup do ovocného sadu a květnaté louky střeží majestátní ořech, tedy ne pes, ale strom, Juglans regia. Květnatou loukou, kde právě kvetlo mnoho miříkovitých rostlin, bílé i modré ladoníky (Camassia leichtlinii) a třeba i žluté pryskyřníky se dojde až ke dvěma jezírkům s přírodními, podrostovými výsadbami. Odtud už je to kousek zpátky k reprezentativní části zahrady.
Po celém tom shonu v Londýně, jsem se na chvíli zastavila, sedla si na okraj a jen pozorovala tu klidnou krajinu.
Milá Terezo, krásně fotíte. Také jsem v minulých letech navštívila poměrně hodně anglických zahrad s cestovkou PPtourist a partou nadšenců, ale tak hezké fotky neumím.
Ivo, děkuji Vám za kompliment! Moc mě to těší, protože s pořádným focením teprve začínám.