Galanthus nivalis je domácí téměř v celé Evropě vyjma západní části (Velká Británie, Nizozemí, Belgie) a Skandinávie. V západních zemích však hojně zplaňuje. Přirozeně roste v listnatých a lužních lesích, v křovinách a podél potoků a řek v údolních nivách. Patří k ohroženým druhům květeny ČR (kategorie C3).
Z malé, zhruba 2 až 4 cm velké cibulky vyrůstají sivozelené listy a přímá lodyha nesoucí vždy jeden sněhově bílý květ vyrůstající ze sivozeleného, toulcovitého listenu. Listy se po odkvětu prodlužují. Okvětí nicího květu je složeno z 3 vnějších, delších, čistě bílých plátků a 3 vnitřních, kratších, na konci vykrojených okvětních plátků s charakteristickou zelenou skvrnou. Cibulky se vitálně množí přirůstáním a vytváří bohaté trsy o průměru až 25 cm.
Sněženka podsněžník nejlépe roste v běžné, dobře propustné půdě v polostínu. Ocení na humus a organickou hmotu bohatou půdu. Daří se jí zejména pod korunami listnatých stromů, kde má na jaře dostatek světla a později potřebné přistínění zároveň se sušší půdou během léta, aby cibulky neuhnívaly. Cibulky se sází na podzim 7 až 9 cm hluboko.
'Viridapice' se nazývají všechny jednoduché formy Galanthus nivalis se skvrnkami na koncích vnějších okvětních plátků. I vnitřní plátky mají tradiční zelenou kresbu. Někdy se mohou mírně lišit vzrůstem a vitalitou, jelikož jsou fertilní a množí se často semeny. První exemplář byl nalezen ve 20. letech v Nizozemsku.
