Geranium wallichianum má svou domovinu v západních Himalájích od SV Afghánistánu po Kašmír a Bhútán, kde nejčastěji roste na otevřených subalpínských loukách či řídce zalesněných svazích v nadmořských výškách 2400 až 3600 metrů. Tento poměrně variabilní druh disponuje statným kořenovým systémem, který zvládne i silnou konkurenci kořenového systému stromů či občasná sucha. Habitus se vitálně rozrůstá do polštářů o průměru i více než 60 cm a dlouhými šlahouny je schopno se i pnout po keřích.
Geranium wallichianum postrádá přízemní růžici listů, zato stonky jsou hojně olistěné. Vstřícné listy jsou nejčastěji pětilaločnaté, laloky vykrojené do dvou třetin i více, a po okrajích dále laločnaté. Na lícní straně jsou vrásčité a více či méně mramorované. Geranium wallichianum lze poměrně bezpečně poznat podle dvou velkých, oválných, často srostlých palistů na bázi dvou vstřícných řapíků. Poměrně velké, miskovité květy vykvétají v odstínech růžovo- či purpurovomodré až lila s tmavými žilkami a často bílým okem. Celá skupina hybridů Wallichianum Group je ceněna pro svou výjimečně dlouhou dobu kvetení od června až do konce září či prvních mrazů. Menší nevýhodou může být pozdější rašení.
Výborně se mu daří na plném slunci v čerstvé, živné půdě s dostatkem vláhy, ale dobře prosperuje i kvete v polostínu stromů zejména na západní straně. Na půdu není náročný. Hodí se jako obruba trvalkových záhonů i na korunu zídek, kde může "převisat".
'Syabru' (vyslovuje se "šůbrů) je pojmenován po nepálské vesničce, poblíž ní byl nalezen Elizabethou Strangman. Vitální kultivar s listy lehce ochmýřenými a limetkově skvrnitými. Květy jsou anilinově růžové s tmavě purpurovými žilkami. Pěstován i ze semen, semenáčky často vykazují určitou variabilitu.