Iris ensata pochází ze severovýchodní Asie, Japonska, Korei, severovýchodní Číny a východní Sibiře, kde roste v bažinách, příkopech a na vlhkých travnatých pláních.
Kosatec japonský vytváří trsy úzkých, až 60 cm dlouhých listů s výrazným středním žebrem. Nevětvené květní stonky vyrůstají nad trs listů do výšky až 90 cm a nesou inkoustově modré až modrofialové květy se žlutou kresbou na spodních okvětních plátcích. Různé formy a tvary květů byly v Japonsku kultivovány po léta - zvlněné okraje květů, květy bez vzpřímených okvětních plátků či plnokvěté. Tyto formy byly rozděleny do skupin:
Edo - nejstarší skupina - středně velké květy, kde se okvětní plátky nepřekrývají, zahrnuje jednoduché i plnokvěté formy. Květy jsou nad trsem listů a květní stonky jsou větvené.
Higo - formy vyšlechtěné ze skupiny Edo v 60. letech 19. století, mají velké květy (až 30 cm v průměru) vyrůstající jednotlivě na stonku, zahrnuje jednoduché i plnokvěté formy. Okvětní plátky se překrývají a vnější plátky jsou horizontální (nejsou ohnuté dolů).
Ise - květy mohou být jednoduché i plnokvěté, květní stonky jsou stejně vysoké jako trs listů.
Iris ensata se nejlépe daří na otevřených, slunných stanovištích. Toleruje vlhké stanoviště, ale v zimě nesnese mít ponořený kořenový krček ve vodě, v létě mu to však vůbec nevadí.
