Původ křížence Leucanthemum × superbum, který světu v roce 1901 představil americký botanik Luther Burbank není úplně jasný. Navzdory tomu, co tvrdí Burbank dnes botanikové mají za to, že se na vzniku této kopretiny podílely jen pyrenejský druh L. maximum a portugalský L. lacustre, někteří dokonce tvrdí, že se jedná pouze o selekci z L. lacustre.
Ať už je původ jakýkoli, pevný habitus, čistě bílé květy a dlouhá doba kvetení Leucanthemum × superbum si získaly srdce nejednoho zahradníka. Tmavě sytě zelené, zubaté listy výrazně kontrastují s čistě sněhobílým paprskem, který obepíná zářivě žlutý terč. Květenství mají v průměru i přes 10 cm a jsou větší než u L. maximum. Kvete během letních prázdnin a po odkvětu ji lze seříznout, aby v září opakovaně zakvetla.
Leucanthemum × superbum nesnáší půdy přemokřené nebo příliš suché, nejlépe se jí daří ve svěžích, dobře propustných, zahradnických půdách. Miluje slunné polohy. Je poměrně krátkověká, proto pro zachování vitality a bohatého kvetení je vhodné rozdělit trsy každé 2 až 3 roky. Kopretina, tolik typická trvalka našich babiček, dostala v roce 2008 titul Trvalka sezóny.
'Aglaia' je velmi kompaktní kultivar dosahující jen okolo 60 až 70 cm výšky. Až 12 cm velké, nápadně zajímavá, poloplná květenství mají čistě bílý paprsek a zářivě žlutý střed. Paprskovité květy jsou úzké, různě zatočené a na konci ostře vykrojené, což dává květenství rozčepýřený vzhled.
