Původ křížence Leucanthemum × superbum, který světu v roce 1901 představil americký botanik Luther Burbank není úplně jasný. Navzdory tomu, co tvrdí Burbank dnes botanikové mají za to, že se na vzniku této kopretiny podílely jen pyrenejský druh L. maximum a portugalský L. lacustre, někteří dokonce tvrdí, že se jedná pouze o selekci z L. lacustre.
Ať už je původ jakýkoli, pevný habitus, čistě bílé květy a dlouhá doba kvetení Leucanthemum × superbum si získaly srdce nejednoho zahradníka. Tmavě sytě zelené, zubaté listy výrazně kontrastují s čistě sněhobílým paprskem, který obepíná zářivě žlutý terč. Květenství mají v průměru i přes 10 cm a jsou větší než u L. maximum. Kvete během letních prázdnin a po odkvětu ji lze seříznout, aby v září opakovaně zakvetla.
Leucanthemum × superbum nesnáší půdy přemokřené nebo příliš suché, nejlépe se jí daří ve svěžích, dobře propustných, zahradnických půdách. Miluje slunné polohy. Je poměrně krátkověká, proto pro zachování vitality a bohatého kvetení je vhodné rozdělit trsy každé 2 až 3 roky. Kopretina, tolik typická trvalka našich babiček, dostala v roce 2008 titul Trvalka sezóny.
'Gruppenstolz' je velmi kompaktní a pevný kultivar kopretiny. Stonky nesoucí vždy jeden květ vyrůstají hustě a tak tvoří velké trsy květů. I za nepříznivého počasí zůstávají stát a nerozvalují se. Ačkoli tak ztrácí romantickou vzdušnost lučních kopretin, hodí se skvěle i na okraj záhonu nebo jako opora pro rozklesávající se trvalky. Jedná se o starý kultivar vyšlechtěný už v roce 1928 v Německu pány Nonne a Hoepker.