Rod Monarda zahrnuje okolo 12 druhů letniček i trvalek pocházejících převážně ve východní části Severní Ameriky. Nejčastěji je lze najít v prériích, ve vlhkých křovinách i podél místních světlých lesů. V zahradní praxi se nejčastěji pěstují kříženci, na jejichž vzniku se podílely převážně dva druhy: Monarda didyma (zavinutka podvojná) a Monarda fistulosa (zavinutka trubkovitá).
Čtyřhranný, pevný stonek nese vstřícné, aromatické, kopinaté listy se zubatým okrajem. V přírodě dosahují výšky až 1,5 m, zahradní kultivary bývají zpravidla nižší. Rostliny se velmi aktivně rozrůstají podzemními výběžky a střed trsu odumírá, proto Monarda vyžaduje rozdělení a přesazení trsů jednou za 2 až 3 roky. Na vzpřímených stoncích se od července objevují hlávkovitá květenství podepřená purpurově zbarvenými listeny, které dávají vyniknout celému soukvětí. Hlávky vyrůstají na stonku v přeslenech nad sebou a jsou složeny z dvoupyskatých, vonných květů, které působí jako magnet na motýly a opylovače. Hodí se k řezu do vázy.
Monarda vyžaduje svěží až mírně vlhčí, nevysýchající půdu na plném slunci či v mírném polostínu. M. fistulosa a její kultivary snesou větší sucho než M. didyma, která je při stresu ze sucha více náchylná k padlí. Padlí je velkým problémem zavinutek, proto je nutné zajistit dobrou cirkulaci vzduchu. Jelikož Monarda koření mělce, doporučuje se přikrýt kořeny na zimu listím, chvojím či kompostem.
'Cambridge Scarlet' je starý kultivar uvedený do kultury již po roce 1900 a po dlouhá léta byl i tím nejzářivěji červeným. Zářivě šarlatově červené květy rozkvétají ve výšce okolo 90 cm. Dnes je v kultuře často množen ze semen, takže dochází k vyšší variabilitě v barvě květu. Bohužel je kultivar 'Cambridge Scarlet' dost náchylný na padlí.
