Narcissus je jedna z nejpopulárnějších zahradních cibulovin vůbec. Okolo 26 popsaných druhů narcisů pochází převážně ze západní oblasti Středozemního moře, některé druhy zasahují až do střední Evropy nebo naopak severní Afriky. Většina kvete v průběhu jara, některé kultivary však kvetou již koncem zimy.
Narcisy nejvíce ocení hlubokou, hlinitou, vlhkou, avšak dobře propustnou půdu. Půda, která je spíše vysýchavá přes léto může být velkou výhodou pro narcisy, avšak není tak nezbytná jako pro tulipány. Nedoporučuje se hnojit čerstvým hnojem, naopak vhodné je použít hnojivo se základem vápníku a fosforu, například kostní moučku. Nejvhodnější čas na sázení cibulí je v září, nejpozději však v polovině října. Listy žloutnou a zatahují počátkem až v polovině června a do té doby by neměli být ostříhány, jelikož to vysiluje cibule.
Skupina 11: Narcisy s členěnou pakorunkou mají rozdělenou (střihanou) pakorunku do více než poloviny své délky. Části rozdělené pakorunky jsou rozloženy vodorovně na okvětí. Květy jsou většinou orientované ven či mírně nahoru, nejsou skloněné jako u většiny narcisů. Většinou dosahují výšky 40-45 cm. Tato skupina vznikla jako poslední ze skupin poměrně nedávno. Obvykle se ještě dělí na dvě podkategorie: 11a Límcové narcisy s překrývajícími se segmenty - pakorunka je rozdělena do šesti částí a každá část leží na příslušném okvětním plátku. 11b Motýlkovité (či papillon) narcisy se střídavými segmenty - rozdělená pakorunka zůstává ve středu květu.
'Papillon Blanc' název kultivaru v překladu z francouzštiny znamená "bílý motýl", což vystihuje jeho květy. Okvětí je čistě bílé a zřasená, k bázi rozdělená pakorunka je zpočátku pastelově žlutá, později světlá až do téměř bílé. Jedná se o starší kultivar, který byl vyšlechtěn již kolem roku 1940.
