Phlox paniculata je domácí trvalkou Severní Ameriky, kde roste na mýtinách v řídkých lesích či křovinách, podél potoků na stráních, často na vápencovém podloží. Trsy se rozšiřují krátkými oddenky, ze kterých vyrůstá několik vzpřímených, částečně dřevnatějících stonků dosahujících v přírodě výšky až 2 m. Stonky nesou vstřícné, 5 - 15 cm dlouhé, široce kopinaté, matně sytě zelené listy. Plamenky kvetou až 5 týdnů. Bohatá květenství jsou složena z plochých, zhruba 3 cm velkých, často vonných květů.
Phlox paniculata byla do Evropy introdukována již v roce 1730 a během 19. století bylo vyšlechtěno několik kultivarů, pravděpodobně křížením s Phlox carolina. Největší pokrok přineslo šlechtění kapitána Symons-Jeune v 50. letech, jehož hlavními cíli byly kromě velkých květů i čisté barvy, vonné květy a resistence vůči chorobám. Padlí, které může být častým problémem floxů, lze předejít otevřenou polohou s dobrou cirkulací vzduchu a zajištěním dostatku váhy ke kořenům. Plamenkám se nejlépe daří ve vlhčích, na živiny bohatých půdách na plném slunci či v lehkém polostínu. Hodí se k řezu do vázy, kde vydrží 5 až 8 dní.
Phlox se stal Trvalkou sezóny 2015, více zde >>.
'Blue Evening' kvete menšími, světle fialově modrými květy, které mají užší plátky, takže květ nepůsobí tak plně. Při stmívání během brzkého večera se květy jeví téměř modré, barva se dobře kombinuje s purpurovou a vínovou nebo naopak stříbrnou. Dosahuje výšky až 130 cm. Kultivar vyšlechtil holandský školkař a zahradní architekt Piet Oudolf v roce 1995.
